Zkoušeli jste dělat běžné úkony tou druhou rukou? Jednou za čas mě to chytne a dost mě to baví. (V mém případě) levá ruka je celá nažhavená zkoušet nové věci, které nedostala prostor zkusit. Je roztomile neohrabaná, ale silně motivovaná. Ještě zajímavější je pozorovat pravou ruku, která nedokáže volně viset, hledět si svýho a levé si nevšímat, ale úporně ji z povzdáílí pozoruje připravena okamžitě zasáhnout. A nejzajímavější je, že když přestanu dávat pozor a soustředit se, najednou zjistím, že už zase maká pravá, aniž jsem se o to vědomě snažila. Když jsem tak včera levou (a pak najednou z ničeho nic opět pravou) drhla umyvadlo, napadlo mě, že je v tom dobrá podobnost s dětmi a dospělými. My dospělí ty věci umíme většinou rychleji a lépe. Děti je často dělají pomaleji a třeba né tak dobře. Naopak je však dělají s daleko větším zápalem, nadšením a soustředěním. A taky s větší radostí, když se dílo povede. Protože cítí, že se každým coulem učí, což je daleko zábavnější než dělat to ohrané furt dokola.
Druhou rukou
Jako dospělí máme často tendenci, i když se snažíme dát dětem důvěru, z dálky sledovat, zda činnost zvládají, a tak nějak jsme stále připraveni přiskočit na pomoc (kdyby třeba ta levá ruka začala místo umyvadla umývat třeba kachličky nebo nějaká taková podobná katastrofa :)). A i když si říkáme: „nechám to na nich“, tak často, když se přestaneme kontrolovat, to najednou děláme zase my a děti zas jen z povzdálí pozorují, jak nám to jde.
No a tak si říkám, že prostě budu dávat té levé víc prostoru. Vlastně je pak spokojenější pravá, která si odpočine a má míň starostí, i levá, že dostala šanci a důvěru a učila se něco nového. Zkuste to se mnou :).
Comments RSS Feed