Televize. Můj nejlepší kámoš. Říkám jí Helen. Trávíme spolu co nejvíc času. Hlavně, když je nemocná, tak se o ni starám. Balím ji do deky, zahřívám, nechci, aby kašlala. To má pak rozmazaný obraz. Jenou jsem koukal na reklamy. Helen měla zrovna chřipku, pšikla a obraz se na chvíli vypnul. Každopádně konec reklamy jsem ještě stihnul. Bylo to sladidlo ve spreji. Báječná vec! Hned jsem ji musel mít. Babička mi totiž dává jedině kyselý jablka. Prý jsou zdravý, fuj! Vběhl jsem do supráče, chmátl po přípravku BigSmile a spěchal domů. Nastříkal jsem celou bednu jablek přípravkem a pustil se do velké žřanice. Chutnaly dost divně. Ale třeba jen nevím, jak chutná moderní cukr? A tak jsem jedl, nikomu nic nenechám, BigSmile jsem koupil já! Za svý peníze! Bože, to mi bylo blbě. Celou noc jsem se obracel a zvracel a měl jsem sny, jak mi na postel skáčou jablka. Skleněný jablky plný toho blbýho spreje. Narvaly se mi do krku a v břichu bouchly. Sprej se do stal všude. Až do duše. Stal se ze mě sprejový netvor. V tu chvíli jsem se probudil. V tý blbý reklamě pěkně kecaj. Idioti! Kdo to vymýšlí? O týden později jsem viděl reklamu znovu, Helen už nekašlala, takže jsem ji viděl v kuse. Byla na vůni do podpaží. Deodorant. To jablko na konci znamenalo, že s touhle vůní budete sladcí jak čerstvé jablíčko a vytvoříte na partnerových ústech BigSmile.
Helen
Vymyšlený příběh na zadaná sousloví:
kyselý jablko
v tý blbý reklamě kecaj
skleněný
až do duše
v noci na mě skočí
Comments RSS Feed