Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Ale co to sakra znamená? Ten den jsem si opakovaně potvrzovala, že je to všechno jen v naší hlavě.
Když mám menstruaci a spím, znamená to, že se budu celej rok válet a flákat nebo že budu celej rok naslouchat svýmu tělu a starat se o něj?
Když nezapnu internet ani mobil, znamená to, že budu konečně nezávislá na technologiích nebo že budu celej rok bez kontaktu se svými blízkými?
Všechno je to jen volba v naší palici.
A já se celej den snažila být nějaká. Správná. Jakou se chci.
A pak mi to najednou došlo. Že jsem společenský kolonky, co by jak mělo být (který těžko snáším), vyměnila za svý soukromý kolonky, co by jak mělo být. Připadala jsem si hrozně free a uvědomělá, že jsem hackla ten náš společenskej systém. A najednou jsem, po fakt dlouhý době, zjistila, že jsem se dobrovolně uzavřela do úplně stejnýho vězení mysli. Že furt chvátám někam do budoucnosti být jiná než jsem teď. Jakoby moje aktuální já nebylo dost.
Když mi to secvaklo, řekla jsem si dost. A 2. ledna jsem měla ten nejvíc nejlepší den. A od tý doby se mám dobře 
. Prostě proto, že jsem teď. Taková, jaká jsem teď. Jejda, to je dobrý!
Nedokážu popsat technicky, co se změnilo, ale něco jo. Protože najednou ty samý věci, co jsem dělala, abych jednou byla nějaká, dělám z aktuální radosti. Třeba že si jdu zacvičit.
Tož tak. Buďme na sebe hodní. A to neznamená se nerozvíjet. Vlastně myslím, že nerozvíjet se není možný. Život = učení = vývoj. Tak to vnímám.
Znamená to užívat si, co je teď, a nebýt v hlavě furt napřed. No… nebýt furt v hlavě 
.
A nezrazovat svý aktuální já pořád dokola tím, že se ho snažíme zlepšit. Znáte ty situace, kdy vám někdo řekne – dobrý, ale mohlo to být lepší…? Cítili jste se tehdy dostateční nebo nedostateční? A co když tohle říkáme sami sobě každej den?