Kdo jsem

Kdo jsem

Duší jsem… rebel. Tak nějak vědomě i nevědomě, dobrovolně i nedobrovolně :). Často otevřu Pandořinu skříňku jen tak mimochodem, často ukážu na citlivá místa mezi dveřmi. Žiju upřímnost a opravdovost na dřeň, což někdy bolí mě a někdy okolí. V poslední době se zjemňuju a stávám se laskavější. Z pohledu většiny bych nejspíš byla hozena na škatulky “alternativní” a “ezo”. Ale já už vlastně nevím, co to znamená – viz úvodní citát :).

Baví mě… pohyb, příroda, koně, poiky, kontaktní improvizace, filmy, emoce…

Mám ráda… hořkou čokoládu, jaro, déšť, objímání…

Zažila jsem… mnoho bolestivých situací, kdy jsem věřila, že už nevstanu. Nebo jsem ani nechtěla. Mnoho úžasných situací, kdy jsem cítila vděčnost, lásku, radost a pokoru. Nespočet hovorů od srdce k srdci, kdy život měl nejhlubší smysl, i kdyby jen pro ten jeden hovor. Situace, kdy život smysl neměl a já byla frustrovaná, rezignovaná a demotivovaná. Zkrátka… nejspíš to, co zažíváme všichni. Život ve vlnách. Neustále se měnící. „Vše je pomíjivé, jen pomíjivost trvá.“

Ovlivněná jsem… vlastně všemi a vším, co mě kdy potkalo. Velké AHA momenty nebo velké UF momenty byli za podpory těchto osob (chronologicky): Jan Cindler, Jana Brzkovská, Nukunu, Kateřina Beáta Bukáčková, Ivo Musil, Dorothe Trassl… a mých blízkých přátel a rodiny (kteří, i když nejmenováni, jsou každý jeden jedinečně důležití). Všem jim moc děkuji.

 

FOTO: Monika Hlaváčová – foceno pro časopis Vlasta