Nejlepší je začít teď. Druhá možnost je počkat na okamžik lámání chleba…
Okamžik lámání chleba
…Až si v pubertě řekneš, že na dělání toho, co tě baví, jsi už starý (nebo mladý, protože tě to přece neuživí).
…Až se s tebou tvá životní láska rozejde, protože jsi utrápený uzlíček a situace se ani po letech nemění.
…Až zjistíš, že biologické hodiny už neťukají – budík řve jako splašený, potože jsi tolikrát dala „odložit“.
…Až tvé děti s tebou nebudou chtít trávit čas, protože jediná pravda bude ta tvoje.
…Až budeš starý a nikdo se nezeptá na tvůj názor, protože jsi tak dlouho flegmaticky krčil rameny.
…Až budeš ještě starší toužit po smrti, protože budeš sama a nebudeš mít do čeho píchnout.
…Až budeš na smrtelné posteli dávat rady mladším, že začít je potřeba teď…
Comments RSS Feed