• Irena Janíková

Kdy už?

Prý to není závod. Prý to není jediná možná životní cesta. Přesto se mě pořád někdo ptá ‚kdy už‘. Najdou se i tací, kteří mají starost, že ‚ještě ne‘. Už jsem byla v „cílové rovince“. Mohla jsem právě teď chystat svatbu, čekat dítě a budovat nový domov na vesnici. Jenže jsem zjistila, že s tímhle parťákem doběhnout nechci. A tak jsem vystoupila z dráhy a teď za páskou sleduji, jak dobíhají jiní…


Proč mě to tak žere? Odešla jsem dobrovolně. A přece…


…a přece mám pocit prohry.

7 views

Recent Posts

See All

Velký emoce

Jsem jedna z těch, kteří prožívají - slovy druhých - “moc”,  “zbytečně moc”. Jsme “moc intenzivní”. “Dramatičtí”. “Přecitlivělí”. Jsme ti, co to “moc řeší”. A podobně. Možná někoho takovýho znáte ze s

NIC - TOLIK - DÍKY

Sedíš doma. Prázdnota, nic. NIC. Ani smutek, frustrace či provinilost z toho, že neděláš nic. Prostě nic. Koukáš na kytku a to je všechno. Žádný myšlenky, žádný emoce, žádná motivace, Nic. Za pár dní

Známá droga v novým kabátě

Dlouho jsem na blog nic nenapsala. Zjistila jsem totiž, že je to má náhradní droga. S přítelem, který byl ochotný poslouchat každou sebemenší historku o ničem, jsem se rozešla. A najednou…najednou jse