Unaveni k smrti smrtí, mrtví se svých hrobech vrtí. Ty, kdož kážeš ticho a klid, víš-li, jaké to pod zemí být? Zasměj se, zakřič, zadupej na toho, kdo říká „nedutej“. Život přines mezi mrtvé, vždyť smrt je součást života. Kdo chce žít strnule a utle, ten ať si klidně nedutá.
Byl jednou malý slon s velkou duší. Nevadilo mu, že je malý, nevěděl, že to má vadit. Byl šťastný. Až k němu přišli mravenec s žížalou a upozornili ho na to, že mu to vadit má. Slon byl zmaten – vždyť jsem štastný! Ale pak přišli další, kroutili hlavou nad jeho malostí a divili se, […]
Televize. Můj nejlepší kámoš. Říkám jí Helen. Trávíme spolu co nejvíc času. Hlavně, když je nemocná, tak se o ni starám. Balím ji do deky, zahřívám, nechci, aby kašlala. To má pak rozmazaný obraz. Jenou jsem koukal na reklamy. Helen měla zrovna chřipku, pšikla a obraz se na chvíli vypnul. Každopádně konec reklamy jsem ještě […]
Bylo jedno okno a to okno zmoklo. A smálo se pro radost, že má jednou vody dost. Že se snad i umyje, hnedle potom čisté je. Bude zářit na ulici na ty všechny kolemjdoucí. Viďte, jaká maličkost stačí oknu pro radost.
