Umíte si představit…?

15 Úno , 2017 Blog

Chodím po světě a a pozoruju lidi. Komunikaci lidí.
 
Dneska ráno zakázala maminka dceři sedět na zídce, když hned vedle jsou lavičky. Sedni si na lavičku, nebudeš sedět na zídce.
 
Teď sedím na nádraží v rychlopizzerce a sleduju tři osoby – matka, teta, holčička. Matka a teta si povídají. Do toho holčička něco řekne. Matka i teta ji ignorují. Holčička to zopakuje. Matka a teta pokračují v hovoru. Holčička danou větu řekne třikrát, pětkrát, desetkrát…ani podesáté to nefunguje. Vstane ze židle a přijde k nim blíž, začne tetu tahat za ruku. Teta ji mimoděk dá paži k dispozici, nechá si s ní máchat, ale holčičku nadále ignoruje (už jsme cca u čísla patnáct). Nejhorší na tom celém je, že to tetě i mámě očividně přijde naprosto v pořádku.
 
Vždy, když přemýšlím, jak jednat s osobou, která je v kolonce “dítě”, představím si, jak bych jednala s “dospělým”. Umíte si představit, že byste takto svěřepě ignorovali svého kamaráda? Manžela, spolupracovníka…? Nebo že by on ignoroval vás?
 
Umíte si představit, že byste o své kamarádce mluvili v její přítomnosti, ale nemluvili byste k ní, její přítomnost byste ignorovali a “problematickou” komunikaci s touto kamarádkou řešili před ní bez ní?
 
Umíte si představit, že váš kamarád vám zakáže sedět na zídce, protože vedle jsou lavičky? A když jasně vyjádříte, že chcete sedět na zídce, chytl vás za rukáv a strhl dolů?
 
Umíte si představit…?

,