Většinou mám na věci názor.

14 Led , 2021 Blog

Ale s COVIDem a celou touhle situací fakt nevím.
.
Jsem svobodomyslný člověk, který nesnáší nařízení zvenku. Obzvláště, když si ta nařízení protiřečí, nemají hlavu a patu a navíc je ti, co je nařizují, nevysvětlí.

Jsem taky aktuálně zaměstnankyně nemocnice, takže vidím, jak je personálu opravdu málo, jak je pacientů opravdu hodně a jaký to má dopad na psychiku zdravotníků. A že dodržováním těch nařízení jim můžeme opravdu pomoct.
.
Jsem někdy radikální v úvahách a tak si chvílemi říkám, čemu by vlastně vadilo, kdyby ten virus pomlátil ty nemocný, co už x nemocí mají a kvalita jejich života stejně není nic moc.

Jsem taky vnučka babičky, která právě prodělává COVID. Jsem s ní v bytě a jsem přítomna všem jejím bolestem a panickým strachům. A díky tomu vidím nejen to, že můj dřívější argument: “proč ti lidi prostě nezůstanou doma?” je úplně vedle (protože když člověk nemůže dýchat nebo má pocit, že zkolabuje, tak si prostě tu sanitku zavolá), ale vidím i to, že když se jedná o mou vlastní babičku a ne nějakou random paní, tak samozřejmě taky nechci, aby trpěla.
.
Jsem alternativní člověk, který si myslí, že všechno je v hlavě a že jde hlavně o vlastní postoj a dlouhodobou imunitu. A že živení strachem nikam nevede.

A jsem taky osoba, která právě sama prodělává COVID a když po 16 hodinách spánku cítím takovou vyčerpanost, že se 2 hodiny (nepřeháním) přesvědčuju jít na záchod, tak chápu, že pro lidi, kteří mají těžší průběh (já jsem jen unavená a trochu pokašlávám), argument “je to jen v hlavě” asi není úplně funkční.
.
Jsem psycholožka a tak vím, že lockdown – zakázání vídání se a fyzického kontaktu je na psychiku fakt fakt veliký zlo.

Ale nejsem imunolog ani politik v čele, abych dokázala říct, jak to udělat líp.
.
Jsem emotivní a rozhoduju se často podle pocitů. A tyhle pocity mi mj. říkají, že očkování fakt nechci. Bleh.

A taky jsem kamarádka doktorek, které pro očkování jsou a mají k tomu i podpůrné zdroje – výzkumy, články atd.
.
Jarní vlnu jsem zažila na chatě a nechápala, co mají lidi s tím lockdownem za problém (nemyslím tu složku omezování svobody, ale tu složku, že šílí z toho, že nikam nemůžou). Říkala jsem si, jak je to skvělý, že nás to vrací zpátky k sobě samým a taky k přírodě. Že když jsou zavřený fit centra, všichni jdou do přírody a to je supr.

Teď zažívám karanténu ve mestě (na tý vesnici jsem si do lesa prostě vyběhla i v karanténě) a po týdnu v bytě mám pocit, že si prostřelím hlavu.
.
Znám lidi, kterým situace kolem COVIDu vzala práci.

A taky lidi, kterým ji přinesla.
.
Znám lidi, kteří díky této situaci utužili své rodinné vztahy nebo zjistili, že chtějí pro děti sebeřízené vzdělávání.

A znám lidi, kteří se vlivem této situace hroutí, odcizují či rozcházejí.
.
Znám lidi, kteří dodržují strikně všechna nařízení a vlastně i o něco víc. Znám lidi, pro které jsou ta nařízení totálně mimo a nedodržují je. Chápu obě strany, obě strany mi dokážou říct argumenty, s kterými vlastně souzním.

Takže.. jediný, k čemu jsem dospěla, je laskavost a pochopení.

Jestli tohle máme přežít, tak jediný, co pomůže, je laskavost, pochopení a tolerance k odlišnosti.

Jediný, čím jsem si jistá, je, že hejty a nadávání nepomůžou. Že nepomůže ani to poslat svoji frustraci z téhle situace jako padající hovno na někoho dalšího.

Všechny, i sebe, prosím o to, abychom hledali způsoby, jak zpracovávat své emoce, jak jimi projít tak, abychom neubližovali sobě ani druhým.

Abychom třídili věci na ty podstatné a na ty ostatní a abychom ty nepodstatné prostě hodili do koše místo šíření nasranosti a zloby.

A abychom hledali způsoby, jak najít pro druhé pochopení, i když mají úplně jiný názor než my.

Abychom byli laskaví k sobě i k druhým a uvědomovali si, že neznáme jejich příběhy, jejich strachy a jejich květáky v hlavě (jak říká kamarádka Ája).

autorka fotky: moje nejúžasnější sestra

Na obrázku může být: one or more people a closeup